Den blbec.

28. září 2018 v 21:06 | Bow
Máte taky někdy takový den, kdy se na vás vše nahrne a vy nevíte, co máte dřív dělat?
Máte chuť utéct, někam opravdu opravdu daleko, od všech problémů?
Dnes právě takový den prožívám já.
Mám pocit, že všechny rozhodnutí, která jsem kdy udělala byla špatná.
Snažím se nikdy nelitovat toho, co jsem udělala a jak sem se rozhodla, ovšem..
Někdy to nevyjde, jako dnes.
A celý den stojí úplně na prd.
Posloucháte smutné písničky.
Snažíte se vybrečet, aby všechny negativní pocity vyplavily slzy.
Kéž by to bylo tak jednoduché.
Jen vyplavit to špatné a nechat v sobě více zakořenit to dobré.
Moc easy world.
Co teď?
Bude to zítra lepší?
Nebo se probudím s ještě horšími pocity.
Doufejme v lepší zítřky.
Neohlížet se za minulostí, soustředit se na budoucnost..
Minulost nezměníme.
 

Pochybnost.

4. srpna 2018 v 18:23 | Bow
Dívám se na blikající kurzor, nevím co mám psát.
Strašně ráda bych něco napsala.
Začala od začátku.
Téma týdne "Komu dát místo v srdci?"
Rozhodně sami sobě.
Sebeláska.
Selflove.
Slyšíme to všude.
Popravdě mi je z toho na blití.

Vše a nic

8. února 2018 v 21:52 | Bow
Mám co jsem hodně dlouho chtěla.
Po dlouhém HONU, který jsem popisovala v mimnulém článku, se mi dostalo to, co jsem si přála nejvíce.
Jsem nejlepší.
Jsem na nové pozici.
O stupínek výš.
"Neměla bys to brát. Máš si užívat života, seš tak mladá."
"Jen to vem, až si tuto pozici napíšeš do životopisu, nebudeš nikde pracovat od samotného začátku."
Být NĚKDO.
Všimne si toho vůbec někdo?
Stojí to za to?
Mě teda ano.
Jsem docela v tomhle ambiciózní a chci stoupat výš a výš.
Plní se mi sen.
Kolik je ale za tím úsilí?
Mají úspěšní lidé masku, kterou si doma sundavají?
Myšlenky se mi honí v hlavě, už je ani neumím postupně sepsat.
Dokáží úspěšní lidé být úspěšní ÚPLNĚ ve všem?
Naplnit všechny své sociální role manželky, ředitelky, milenky, matky, sestry a třeba i dcery, ÚSPĚŠNĚ?
Jak už jsem psala, dnešní společnost se honí za samými výsleky.
Vždy je dána priorita na jednu určitou roli.
Co když ale chcete dávat váhu na všechny role stejnou a být prostě nejlepší ve všem?
ZHROUCENÍ.
Následuje pomalé vyhasínání organismu a energie ve vás.
Přijdeme domu, sotva uklidíme, vypereme, nakoupíme a utahané si jdeme lehnout, abychom zítra mohly zopakovat ten samý koloběh.
Jednoho dne se ale systém zhroutí a my nejsme schopné se postavit na nohy.
Vyhaslý organismus.
Všeho s mírou.
Nehnát se za věcmi, které mohou počkat do pozdějších let.
Viď, Bow...
Ale když já chci všem dokázat, že jsem nejlepší.
Nikdo to stejně nevnímá.
Chci aby byli pyšní.
Budou?
Nejspíš ne.
Jsem na sebe pyšná já?
Ano.
A to je důležité.
Buďte také sami na sebe pyšní.
Protože vy vše zvládáte nejlépe.
Protože vy ste jedničky.
Protože to děláte pro svoji lepší budoucnost.
_____________________________________________________________________
Ale zároveň, žijte.
Ne jako já.
ŽIJ!
Vaše Bow
 


Hon

20. září 2017 v 23:02 | Bow
Být nejlepší.
Stojí na to vůbec za to?
Minulý člínek jsem psala, že se nechci honit za výsledky.
Ovšem dnešní doba je taková, že vedení chce statistiky, výsledky.
Honíte se od rána do večera, bez přestání, bez odpočinku.
Abyste vedení dokázali, že umíte pracovat, aby si vás udrželo ve firmě.
Nechcete, aby vás vyhodili, berete si přesčasy, chcete ukázat co ve vás je.
Když vás vyhodí, přijdete o vše.
Nový koloběh začíná, s hledáním nové práce, kde musíte ze začátku ukázat co ve vás je, aby si o vás udělali "obrázek".
Mít dobré výsledky.
Ale k čemu to je..
Vám?
Absolutně k ničemu.
Maximálně dostanete o 500 navíc.
Ovšem ty prášky na vaše nervy stojí 1500.
Stres.
Obavy.
Jsem dostatečně dobrá?
Neni kolegyně lepší?
Každodenní hledání statistik.
Porovnávání.
Chaos.
Hnání se za něčím, co je jen pouhé číslo.
Ukazalet toho, jak moc dřete a odměny žádné.
Koloběh.
Bolestivý.
K ničemu.
_________________________________________________________________
Nehoňte se zbytečně.
Žijte.
Prožívejte, žádný den nesmí být promarněný.
Už se vám zpět nevrátí.
Kéž by šlo vykročit ze své zóny strachu a napětí tak snadno.
Snažte se.
Bow

Cesta vpřed

1. ledna 2017 v 20:26 | Bow
A tak tu sedim na posteli zahlcena spoustou myšlenek.
Už je opravdu zase jiný rok?
Minulý rok byl rokem velkých změn a událostí.
Ze dne na den jsem se rozhodla vyjít ze svého stereotypního života a odletět na měsíc pryč si vyčístit hlavu.
Potřebovala jsem to jako sůl.
Moje rodina to nenesla moc dobře, obzvlášť táta.
Ale musel to zkousnout, letenky byly objednané, už jen vyrazit.
Na tento krok jsem pyšná.
Jsem o něco šťastnější?
Myslím si, že ano.
"Řecký způsob" mě naučil nebrát si věci tak moc osobně a trochu relaxovat.
Nehonit se za prací, za výsledky.
Užít si život, protože ho máme pouze jeden.
A uštvat se k smrti a dělat něco, co mě nenaplňuje nehodlám podstoupit.
Škola mě baví, chci pracovat s dětmi.
Děti jsou to, co mě baví a naplňuje.
---
Tento rok očekávám také spoustu změn.
Doufám, že budu na správné cestě hledání svého smyslu bytí.
Doufám, že budu stále s ním a bude mě dělat šťastnou.
Snad něco neposeru.
Jak je u mě zvykem.
Nesmím.
Zařekla jsem se, že nic neudělám.
Je mi s ním dobře.
Proč bych to měla dělat.
Není důvod.
Jsem šťastnější než minulé roky.
Snad tento rok bude šťastný, plný příležitostí a nového dobrodružství.
Jdu se opět ponořit do svých myšlenek.
Mějte se krásně, šťastný nový rok, dělejte to, co vás baví, ŽIJTE.
Bow

Kam dál